Tak jsem se pustila i do psaní fantasy

Ticho tak hluboké, že jste si mysleli, že už nikdy nic neuslyšíte. Avšak po chvíli hrobového ticha pročísne vzduch nával oslnivého světla a poté ne ohlušující rána jak byste čekali, ale dalších pár záblesků v těsném sledu za sebou. Na místě záblesku se objeví postava zahalená do prapodivně elektrizujícího obleku s namodralou pokrývkou hlavy, jež tvarem připomíná kus látky omotané kolem neforemné hlavy. Říká se, že ten kdo spatří to, co se skrývá pod tímto šátkem, propadne šílenství. Ruce jsou schovány v rukavicích ze stejného materiálu jako oděv.

V poslední chvíli se schovala do nedalekého porostu. Když kolem ní prošla jedna z postav, ovládl ji strach, strach větší než když se dívala do mrtvých očí své milované matce. Od doby, kdy se to stalo, viděla ve všech očích soucit, ale když lidé zjistili, že byl její otec nájemný vrah, soucit z očí zmizel a vystřídala jej nenávist a strach. Ani se nedivila, že ji zde vesničané zanechali samotnou, aby posloužila jako oběť za záchranu vesnice. Ležela v porostu a snažila se nedýchat, avšak poslední procházející postava si ji povšimla, zastavila se a vydala uši drásající skřek.

Alisa bleskurychle vyběhla k nedalekému lesíku, ve kterém se měla šanci schovat. Když míjela první stromy, zaslechla a o pár vteřin později pocítila v rameni šíp, který doprovázela ostrá bolest. Alisa pohlédla na své rameno a spatřila šíp, po kterém pobíhaly malé blesky a vpíjely se jí do krvácející rány. Pokaždé když jeden blesk zajel do rány, ucítila další bodavou bolest, která projížděla od raněného ramene nejdříve do prstů, poté vystřelila do krku a z krku se pomalu blížila k hlavě, ale dříve než se stačila znásobit tak, aby jí uvrhla do milosrdných mdlob, ustoupila.

Alisa pohlédla na šíp a viděla, že blesky z jejího těla ustupují a stahují se zpět do šípu. Bolest už přicházela pouze z rány v rameni. Běžela lesem k místu, kde stávala stará dutá vrba. Měla být už na dohled. Zabočila u skalky porostlé fialovým a bílým kvítím. Uviděla vrbu a zadoufala, že ji její pronásledovatelé neuvidí, když na vrbu poleze. Ohlédla se a zjistila, že pronásledovatelé teprve přibíhali ke skalce. Alisa se s vynaložením posledních sil pomocí právě nezraněné ruky vyhoupla do díry asi metr nad zemí. Zalezla do vydlabaného kmene. Ve stejný okamžik, kdy mizela Alisina ruka v kmeni prohnala se kolem vrby pětice postav, které bez zaváhání pokračovaly hlouběji do lesa. Alisa si hlasitě oddechla a pohlédla na své rameno. Šíp nepronikl ramenem skrz na skrz, takže ho budu muset protlačit tak, abych nevytrhla maso.Pomyslela na svou matku. Ta by se nikdy nevzdala, seber odvahu holka.Zaklínila si mezi zuby kus látky ze svých šatů, odtrhla od šípu letky a zatlačila po směru střely. Ten se nepatrně pohnul a Alisiným ramenem projela nová vlna bolesti. Zatlačila ještě jednou, šíp překonal zábranu, kterou byla kůže. Tak se taky stalo a poslední věc, kterou stihla Alisa učinit předtím než padla do náruče milosrdných mdlob a opustila bolavé rameno a všechny své problémy, bylo to, že položila šíp na svá kolena.

II.

Když se probrala, byla už téměř noc. V rameni cítila pouze pulsující bolest, která se hlásila o pozornost. Ale dala se ignorovat. Alisa odtrhla další pruh ze svých šatů a vyrobila z něj provizorní obvaz. Zničehonic jí zavalila vlna obav. Kam se mám vydat? Zpátky do vesnice se vrátit nemohu a v okolí jsem byla jen párkrát. Co když se ztratím?Myšlenky jí vířily hlavou jako uragán.